Úspěch architektů

Isidor z Milétu a Anthémios z Trallu. Takový úspěch můžeme jen obdivovat. Postavili budovu, která nejen že přežila 15 století, ale stále se používá k původním účelům a stále - opět - vzbuzuje vášně v celém světě.

Chrám Boží Moudrosti byl od svého vzniku r. 537 tisíc let největší, nejvyšší stavbou. (Překonán až 1507 katedrálou v Seville)
Architekti navrhli kupoli o průměru 32 metrů nad oblouky o rovněž třicetimetrovém průměru, sahá do výšky 56m. Přežití stavby v seismicky aktivní oblasti pomohly nejen skvělé návrhy architektů - statické výpočty zřejmě matematika a architekta Anthémiose z Trallu - ale i jimi použité materiály. Kupole je z velkých plochých cihel, s 5 cm širokými spárami s maltou, která má díky obsahu sopečných částic schopnost pružně reagovat na otřesy půdy. (A to i po 15 stoletích!)

Celou dobu je tato stavba používána ke svým původním - rituálním - účelům. Chrám nechal postavit Justinián I. císař východořímské (byzantské) říše jako symbol své moci. A také se inspiroval římským Pantheonem, chrámem zasvěceným všem bohům, kde se nechávali "zbožšťovat" a oslavovat římští císaři. (Ten měl kupoli do výšky 43 metrů)

Když v roce 1453 Konstantinopol dobyl a obsadil sultán Mehmed II., nevyhubil křesťanství, naopak, poskytl v kosmopolitním městě ochranu křesťanům i židům, ale Hagiu Sofii zabral jako symbol svého vítězství (i vítězství islámu). Chrám byl přeměněn na mešitu a dalších 500 let tak sloužil. Doplněn byl jen čtyřmi štíhlými minarety.

Zakladatel moderního, demokratického, Turecka Mustafa Kemal Ataturk Hagii Sofii přeměnil v roce 1934 na muzeum.

Současný prezident Erdogan prosadil opět muslimské bohoslužby. Je to aktivita sloužící hlavně jemu samému, jeho populismu a slávě. Tak se vrací ke svému původnímu účelu - symbolu moci a oslavě (možná i zbožštění) panovníka.

Úspěšné přetrvání stavby, nejen v materiálním, ale i v morálním smyslu - že se stále používá k původním účelům, je dáno také tou dokonalostí návrhu. Centrální stavby jsou totiž ideální pro rituální účely. 
Naopak pro život se příliš nehodí. Pro život totiž potřebujeme směr.