pátek 26. dubna 2013

Úvahy o cestování



Cestování jako putování, jehož cílem je cesta sama.
Turistika je vynálezem posledních století a náš pohyb se stále zrychluje. Nemyslím teď na cesty služební, pracovní, povinné. Jde o cestování ve volném čase, pro půvab a zážitky z cest.

Možná se vám to také stalo - pobyt na exotickém místě, a pak, poslední den trocha zmatku, postávání na letišti a jiné drobné útrapy přesunů, a jste doma. Bez přechodu, bez návratového těšení. Bez toho abyste pozorovali jak se vynořuje známá krajina, známá místa, zatímco exotika cizích zemí ustupuje do mlhavějších vzpomínek.

Nejde tu už o cestování v pravém slova smyslu, jen o přesuny z místa na místo.
Málokdo už se zabývá přímo cestou. Vždyť i pobytové zájezdy jsou ve svém významu "pobyty", jízda se nám ze zájezdu už vytratila. I při dlouhých přesunech - nejsou to přece "cesty"- se zabýváme svým místem v letadle, jak si natáhnout nohy a co si pustit do sluchátek.

Málokdo si uvědomí, která místa míjí, a už vůbec nikdo nechodí pozorovat letadla a snít o vzdálenostech které překonávají :  kousek z knihy Umění cestovat /A.de Botton :

Z parkoviště vedle 09L/27R, jak je severní ranvej známa pilotům, vypadá 747 nejdříve jako zářivě bílé světélko, jako hvězda padající k zemi. Už dvanáct hodin je ve vzduchu. Za úsvitu odletělo ze Singapuru. Přeletělo Bengálský záliv, Dillí, Afghánskou poušť a Kaspické moře. Nabralo kurz přes Rumunsko, Českou republiku a jižní Německo a potom začalo klesat , tak jemně a pozvolna, že si sotva kdo z cestujících povšiml změny tónu motorů nad divokými šedohnědými vodami u holandského pobřeží. Přeletělo Londýn podél toku Temže, poblíž čtvrti Hammersmith se obrátilo na sever (tady se vysunuly klapky), otočilo se nad Uxbridgí a nad Sloughem vyrovnalo kurz. Dnes ráno bylo tohle letadlo nad Malajským poloostrovem, jehož jméno voní po tropickém ovoci a santalovém dřevě. A nyní, jen několik metrů nad pevnou zemí, jako by se na chvíli zastavilo, než svými šestnácti koly dosedne na asfalt.
  Na sousední ranveji vzlétá A340 do New Yorku a - právě nad staineskou vodní nádrží - zatáhne podvozek a klapky, které už nebude potřebovat, dokud nezačne klesat nad bíle omalovanámi dřevěnými domy v Long Beach, vzdáleným tři tisíce mil a osm hodin cesty nad mořem a mraky.


Pro praktické tipy jsem si vzpomněla ještě na úryvek z jednoho (už) klasika:

   Čtyři jezdci°, jejichž zjevení vrhá stín na každý státem uznaný svátek jsou Bouře, Vítr, Plískanice a Cesta domů. 
                                                                 (T. Pratchett: Zajímavé časy) °(viz :Apokalypsa)

  Tak jeďte opatrně!



Žádné komentáře:

Okomentovat