pátek 12. dubna 2013

Umění cestovat


  "Jak snadno lze milého čtenáře proměnit v lovnou zvěř pomocí fotografií, jejichž přitažlivost uráží inteligenci: přeexponovanými obrázky palem, bezmračné oblohy a písčitých pláží. Jak pouhý pohled na fotografii palmy sklánějící se v tropickém vánku může být příčinou zdlouhavé a ničivě nákladné cesty."

Alain de Botton je autorem více knih, které se obrací k základním filosofickým otázkám sužujícím dnešního člověka.
V Umění cestovat si klade otázky, co vede člověka k tomu, aby opustil známé prostředí, co při tom prožívá a jak by mohl být na svých cestách šťastnější a více z nich získat.

  Je to skvělá kniha, s řadou kapitol, kde si každý může najít svou inspiraci. Mně se velmi líbil oddíl "O uchopení krásy", kde máme za průvodce Johna Ruskina. Ruskin na konci předminulého století věnoval velké úsilí projektu jak naučit lidi kreslit. Zdůrazňoval přitom, že to nemá nic společného s tím, aby se z člověka stal umělec. Věřil, že kreslení je nesmírně prospěšné, a to z toho důvodu, že nás učí vidět: nejen se dívat, ale také si všímat.
  Popuzovala ho uspěchanost turistů, kteří za týden objeli vlakem celou Evropu. (Cookova cestovní kancelář měla tuto nabídku už od roku 1862.)  "Lidé neuvidí o nic lépe, když pojedou rychleji". 
Roztrpčoval ho problém, který přinesla, tehdy nová, fotografická technika lidem. Místo aby fotografováním doplňovali aktivní a uvědomělé vidění světa, používali ho jako náhrady, věnovali okolnímu světu méně pozornosti než dříve v důvěře, že fotografie jim automaticky zaručí jeho uchopení.

  Je pravda, že když se pokusím nějakou scenérii nakreslit, tak, bez ohledu na kvalitu mého výsledku, si tuto krajinu či zátiší zapamatuji. A vždy, když se podívám na těch pár čar, vzpomínka vzplane mnohem jasněji než při pohledu na zcela věrnou fotografii. Ale většinou na kreslení nemám čas, musím běžet podívat se na něco dalšího.

Žádné komentáře:

Okomentovat